Název

2011-07-05_07-08, Lezení, Vysočina

Popis

Tatry se blížily... přípravy vrcholily... radost, ale i napětí rostlo... Už jen aby počasí bylo a my všichni zdrávi mohli vyrazit. A jak už se ze zákonů schválnosti stává, i tato prosba byla zamítnuta silami, které nejsme schopni ovlivnit.
...
Zlost s nárůstem uběhaných kilometrů postupně upadá.
Vyvstává otázka, zda se nezkusit trochu poprat s těžkostmi, které jsme zanechali pro časy budoucí na Vysočině. A to se ví, že jdem do toho!
[1. den]
Nejprv na Rozštípku, hodit kostkama. Zatímco já jdu na Netopýra, Michal už si zase dělá zálusk na hranu. Hrana je krutá, minule Michala nahoře nechtěla pustit. Dneska mu dává čočku, ale Michal se nevzdává a prostupuje! Je to fakt kláda. A teď je řada na mě.
U Netopýra už vím, co mě čeká, průstup mám za sebou z minula. A moje místečko je přímo nade mnou. Krok. Dva. Krev, pot, tři ;). Vrcholová pohoda.
A jdem dál - námi vždy nepochopený Tomas. Dnes už chápem :). Obrovský úspěch po boji s startovacím stropem a pěkným morálovým bouldrem.
[2. den]
Legendární Bílá skála s její 30 metrovou stěnou. A to se ví, že si tady i zalezeme.
Opravdu parádní lezení v převisech s madly i lištamy, s občasnými plotnami,
ale i o spáry tu není nouze. Přelezli jsme snad vše z Jižní stěny. Cestou "Něco mezi" dáváme korunu dnešnímu dni, neboť se fakticky vydařil.
[3. den]
A co třeba Milovské perníčky? Škoda ale, počasí se kazí. Zkoušíme nějakou tu alternativu, pár vklíněnců, jo dnešek je takovým pokusem, Michal už se spíš vidí u své Lucinky :). Poslední cestou Zbabělec, kde nebýt uklouznuté lezečky , která se mi náhodou vecpala do spárky a pomohla mi tak k průstupu na rajbásek, bychom asi tolik nejásali.
Vysočina odhalila i opět ukázala další svá tajemství.

Kategorie a štítky

Nastavení